Proč vlastně tento název? Celá myšlenka tkví v tom, že o všechno co máme, můžeme velmi jednoduše přijít - o peníze, o kamarády, ale sami o sebe nepřijdeme nikdy - proto se musíme naučit být šťastní jen sami se sebou a naším smyšlením. Dnes se zřejmě nic nového nedozvíte, ale pár sepsaných bodů vám může připomenout několik zásadních věcí. Vítám vás tedy u nového přemotivovaného článku s názvem "Be happy what you have".

1 >> PŘESTAŇTE ZÁVIDĚT

Závist. Pocit, který nás v mnoha směrech může hnát dál, abychom dosáhli všeho, čeho dosáhli ostatní lidé (a nejlépe ještě víc). Buďme ale upřímní - v mnoha směrech spíše škodí, než pomáhá. Připomínat si pořád dokola všechno co nemáme, může být opravdu deprimující.
Pro tip: Zaměřte se na vlastní cestu, přestaňte řešit ostatní a snažte se, aby jste to byli jednou vy, komu budou ostatní závidět. 

Naše obligátní coby, kdyby a neustálé přemílání toho, co už stejně nezměníme, nás ovlivňuje naprosto neuvěřitelným způsobem. Co jiného by taky mělo tvořit naši minulost, když ne naše vzpomínky a zkušenosti z dob minulých? Ale stalo se a my se musíme soustředit na to, co je právě teď. 

Vyslovit slova omluvy je mnohem jednoduší, než žít po zbytek života s výčitkami svědomí (i když si to v danou chvíli nechceme ani na vteřinu připustit). Odpouštění je způsob, jak čelit všemu co se stalo, přiznat vlastní chyby a jít dál. Navíc upřímné "promiň" z vás v tuto chvíli pravděpodobně udělá "vítěze" - člověka, který je silnější než ten druhý, protože dokáže to, co málokdo - přenést se přes svoje ego.

4 >> NESTAREJTE SE O TO, CO SI O VÁS MYSLÍ OSTATNÍ

5 >> NEBOJTE SE NEÚSPĚCHU

Tento článek jsem původně ani nechtěla vydávat. Snad možná proto, že v něm výjimečně mluvím i o sobě, ačkoliv jsem vám slibovala, že to moc často dělat nebudu. Abych se Vám tedy přiznala, měla jsem včera večer docela slabou chvilku, kdy jsem začala přemýšlet o lidech a jejich jednání. Možná za to může fakt, že jsem opět začala číst. Když pročítám všechny ty knihy, nacházím v nich určitý vzorec, na kterém je postavený téměř každý příběh - cesta a seberealizace, kdy se člověk mění a vyvíjí. Co je ale zajímavé, tak to většinou nedělá primárně kvůli sobě, ale kvůli svému okolí. Postupem času se ale v hlavním hrdinovi něco změní a vše co dělá, už dělá jenom a pouze sám pro sebe. A stejně tak, jako každý hlavní hrdina, tak i já jsem si ve svém životním příběhu všimla tohoto zlomu. 

Už od narození jsem dělala všechno pro všechny, jenom ne pro mě. Začala jsem chodit do kroužků, které mě až tak moc nebavily, ale protože jsem potom viděla šťastné tváře rodičů, tak jsem do nich stejně chodila. Nikdy jsem se neučila pro sebe, ale pro ostatní - učitele, rodiče a uznání okolí. Už od mala jsem zvyklá cvičit a pracovat na svojí postavě - ano, už asi hádáte správně, že jsem to nedělala pro sebe, ale kvůli komplimentům, které jsem potom dostávala. Mohla bych takto pokračovat hodně dlouho, ale myslím, že už jste pochopili co se vám tím snažím říct.

Když jsem si tuto skutečnost poměrně nedávno uvědomila, trochu jsem se vyděsila, kolik času jsem strávila formováním svojí osobnosti pro ostatní lidi. Vím, že spousta lidí jedná jen s ohledem na sebe, ale věřím, že se najde spousta lidí, kteří každou svou činnost dělají s vědomím "pro ty druhé", stejně, jako jsem to dělala i já. Když potom člověk přehodnotí svoje priority - nejdřív já, potom ostatní, zjistí, že věci které doposud dělal ho najednou baví víc. Naprosto chápu, že tyto řádky, které jsem právě napsala, nemusí být úplně lehké pochopit a nejsou úplně pro každého. Tento článek asi ne každý úplně pochopí - i kdyby se ale našel jen jeden jediný člověk, který by se  v něm našel, stačilo by to. Jediné, co by jste si z dněšního článku měli odnést, je následující věta:

Mobily a aplikace. To jsou věci, které nás provází naším každodením životem. Někdo je využívá víc, někdo míň,  ale život ovlivňují vlastně všem. Jak už jsem tady kdysi psala, jsem osobně fascinována vším, co se mobilů týče. I to je příčina toho, proč bez mobilu pomalu neudělám ani krok. Opravdu si neumím představit, jak studuji, píšu blog a vedu jakýsi denní život bez mobilu a všech aplikací v něm. Dnes vám ukážu 5 aplikací, které používám denně a doufám, že je shledáte stejně jako já užitečnými.

První článek se většinou týká představování sebe sama. Nuuudaaa - ale stejně jako všichni, to považuji za nezbytnost. Rozhodla jsem se tedy vypsat pár věcí, na kterých jsem prostě závislá a závislá budu. To přece o mě prozradí úplně nejvíc ne?

1. Mobil - Fakt jsem ho dala na první místo? Ou. Bez mobilu v dnešní době nedám ani ránu. Tak jako každý jiný člověk. Bude to znít hodně smutně, když řeknu, že je to můj nejlepší "frend"? Jo? Neva, popojedem. Provází mě 24 hodin denně. Doslova. Jsem ujetá na nové aplikace a vůbec všechno, co se elektroniky týče. Někdy sama sebe udivuji (a děsím se).

2. Káva - můj výmluvný název blogu snad hovoří za vše. Nejvtipnější ale je, že to není ani půl rok, co jsem se kávu naučila pít. Dříve pro mě byla káva za trest, dnes za odměnu (i když bez ní bych ale neotevřela tento ntb, takže je mým nakopávačem a později odměnou ve formě dobrého pocitu - víte o čem mluvím ne?). Opravdu, dříve jsem byla velkou milovnicí čajů a co týden chodila do čajovny. Začaly ale první velké nápory ve škole, časté migrény a já našla útěchu právě v kávě. (O tom, jaké si objednávám, kupuji a vařím kávy určitě někdy příště!)