Tento článek jsem původně ani nechtěla vydávat. Snad možná proto, že v něm výjimečně mluvím i o sobě, ačkoliv jsem vám slibovala, že to moc často dělat nebudu. Abych se Vám tedy přiznala, měla jsem včera večer docela slabou chvilku, kdy jsem začala přemýšlet o lidech a jejich jednání. Možná za to může fakt, že jsem opět začala číst. Když pročítám všechny ty knihy, nacházím v nich určitý vzorec, na kterém je postavený téměř každý příběh - cesta a seberealizace, kdy se člověk mění a vyvíjí. Co je ale zajímavé, tak to většinou nedělá primárně kvůli sobě, ale kvůli svému okolí. Postupem času se ale v hlavním hrdinovi něco změní a vše co dělá, už dělá jenom a pouze sám pro sebe. A stejně tak, jako každý hlavní hrdina, tak i já jsem si ve svém životním příběhu všimla tohoto zlomu. 

Už od narození jsem dělala všechno pro všechny, jenom ne pro mě. Začala jsem chodit do kroužků, které mě až tak moc nebavily, ale protože jsem potom viděla šťastné tváře rodičů, tak jsem do nich stejně chodila. Nikdy jsem se neučila pro sebe, ale pro ostatní - učitele, rodiče a uznání okolí. Už od mala jsem zvyklá cvičit a pracovat na svojí postavě - ano, už asi hádáte správně, že jsem to nedělala pro sebe, ale kvůli komplimentům, které jsem potom dostávala. Mohla bych takto pokračovat hodně dlouho, ale myslím, že už jste pochopili co se vám tím snažím říct.

Když jsem si tuto skutečnost poměrně nedávno uvědomila, trochu jsem se vyděsila, kolik času jsem strávila formováním svojí osobnosti pro ostatní lidi. Vím, že spousta lidí jedná jen s ohledem na sebe, ale věřím, že se najde spousta lidí, kteří každou svou činnost dělají s vědomím "pro ty druhé", stejně, jako jsem to dělala i já. Když potom člověk přehodnotí svoje priority - nejdřív já, potom ostatní, zjistí, že věci které doposud dělal ho najednou baví víc. Naprosto chápu, že tyto řádky, které jsem právě napsala, nemusí být úplně lehké pochopit a nejsou úplně pro každého. Tento článek asi ne každý úplně pochopí - i kdyby se ale našel jen jeden jediný člověk, který by se  v něm našel, stačilo by to. Jediné, co by jste si z dněšního článku měli odnést, je následující věta: