IG story: England

12:32

Hello my dears :) Už před několika týdny jsem vám slibovala článek z Anglie a konečně je tady! Proč nese v názvu zrovna "Instagram story"? Odpověď je vcelku jednoduchá - byla jsem nucená nechat zrcadlovku doma a fotit jenom mobilem, kdy nejjednodušší cesta byla upravovat fotky v Instagramu a rovnou je všem nasdílet. Můj instagram je zajímavý stálým progresem, kdy za týden může dostat úplně jinou podobu, ale o tom někdy jindy, ještě tento týden by měl vyjít samostatný článek "How to improve your IG", takže se máte určitě na co těšit.

Ještě než se ale vrhneme na samotný článek, byla bych vám moc vděčná, kdyby jste pro mě hlasovali v blogerce roku kliknutím ZDE a dali "To se mi líbí" na moji novou FB page. Teď už ale k Anglii :)

Cesta byla úmorná - co Vám budu povídat, jeli jsme autobusem cca 23 hodin + nějaký ten čas na trajektu, který v danou chvíli byl něco jako oáza na poušti - dobré jídlo, teplé pití, pohodlné gauče a výhled na moře. Na trajektu mě čekal první poznatek o Anglii:

Poznatek no. 1: WiFi zdarma neexistuje.

Abych Vám to vysvětlila, za WiFi připojení jste si v drtivé většině případů prostě museli zaplatit a to i ve Starbucks, nebo Macdonaldu, kde by jste (stejně jako já) čekali, že nebude žádný problém se připojit k free WiFi.

Po příjezdu do Anglie jsme okamžitě chytli vlny místního rádia, které jsem si v tom zoufalství naprosto zamilovala - víte, když slyšíte nejen anglické písničky ale i povídání v angličtině, zní to prostě lépe, než když si pustíte rádio z "Horní Dolní", kde vám sice pustí populární písničky, ale vzápětí to všechno zkazí vyťapaným místním nářečím.

Poznatek no. 2: Rádio v Anglii zní prostě lépe než to naše.

OXFORD

Když autobus konečně zastavil, čekalo nás zhruba 9 hodin v Oxfordu. Samozřejmě, že jsme navštívili Christ Church, kde se natáčelo pár scén z Harryho Pottera a tak jsme si všichni na malý okamžik připadali jako malí kouzelníci (nebo spíš ne, přece jenom to mělo k filmu hodně daleko).

Poté nás čekal náš první rozchod, který jsme s holkama strávily střídáním různých kavárniček a místních podniků v pasážích, které mě jednoduše uchvátily. Ani tak jsem nelitovala toho, že jsme neviděli všechny památky, jako spíš toho, že jsem nemohla navštívit všechny místní bageterie a cukrárny.

Poznatek no. 3: V každé ulici najdete minimálně 3 kavárničky s novinama zdarma

Jak všichni víte, Oxford je město univerzitní a pro procházce městem jsme měli štěstí. Zrovna jsme narazili na šťastné studenty Oxfordské univerzity, jak vyhazujou svoje taláry do vzduchu a jejich rodiče se dmou pýchou. Nevím proč, ale byl to pro mě hodně silný zážitek, kdy jsem na okamžik zapřemýšlela, jaké by to bylo, vystudovat v Oxfordu, nebo vůbec v zahraničí. Asi bych měla trochu zářnější budoucnost než teď, ale naštěstí ještě není všem dnům konec :)

Poznatek no. 4: Muži v Anglii jsou muži v Anglii a mají prostě styl.

Aby jste tomu správně rozumněli, za celou tu dobu jsem nenarazila na nikoho, kdo by měl na sobě rifle, mikinu, nebo bundu. Všichni muži nosili oblek a kluci minimálně košili a svetr. S bolestí v srdci jsem si vzpomněla na naše místní výjevy, co denně potkávám na ulici.

Na co jste asi všichni zvědaví je naše rodina, ke které jsme se dostali až někdy po deváté večer. Rodina byla úžasná - výborně vařili, stejně jako já moc nemuseli maso, byli na nás milí, sami od sebe nám nachystali adaptéry a heslo od WiFi. Na to, že to byla anglická domácnost, která se většinou značí tím, že nikdy nebývá moc naklizená (angličanky prostě nejsou jako češky nastavené na to, aby akorát pucovaly každý kousek svého domova), naše domácnost byla světlou výjimkou. Domluvili jsme se na naše "meetingpointy" a rodina nás nechala se v klidu vybalit a nachystat na následující den.

Na snídani jsme dostali (jako každý následující den) toasty s nutelou/marmeládou/máslem, holky si daly typický čaj s mlékem a já kávu (která vypadala a možná i chutnala úplně stejně jako ten čaj, takže další dny jsem pila ten čaj i já). Slečna nám nachystala typický oběd - jablko, chipsy, sandwich, pitíčko a čokoládku - následující dny jsme měli vždycky to samé. Tento den nás čekal náš první den ve "škole". Ve škole jsme celkově strávili 9 hodin s rodilými mluvčími a na konci jsme dostali certifikát (na který mi samozřejmě napsali špatné jméno).

WINDSOR CASTLE

Windsor castle. Nic okázalejšího jsem ještě neviděla. Po prohlídce následoval krátký rozchod ve městě, kde jsem si trochu nakoupila. Víte, v Anglii se prostě nakupovat musí, jinak to ani nejde. Co tady považujeme za nějaký luxus, je v Anglii naprosto běžné. Tak to prostě je a bude, ale když máte tu příležitost, musíte jí prostě využít :)

Poznatek no. 5: Anglické čaje co se prodávají turistům mají na krabičce napsáno jako zemi původu Českou republiku.

BATH

Kouzelnější město by jste sotva našli. Už naprosto chápu, proč zrovna do Bath se jezdila tehdejší smetánka zrelaxovat :) Kdyby to bylo možné, udělala bych to samé. Bohužel, vody přímo v lázních se nesmíte za žádnou cenu dotknout - ono je to ale nakonec stejně jedno, lidi do ní ruce strkají tak či tak.

Cadbury's world

LONDON

Londýn byl zážitek sám o sobě. Mohla bych Vám tady přidat pár ofocených budek a autobusů, ale celou dobu co jsem byla v Anglii jsem si fotila spíše ty malé a na první pohled nevýrazné věci, které na internetu jen tak najdete. Londýn je úžasné město - ne jen památkama, obchody, ale hlavně lidmi.