The whole world in one place
20:32Víte, ráda píšu o tom, co vidím kolem sebe, moje postřehy a věci, které by mohly někoho i opravdu zaujmout. Ráda bych jednou dosáhla toho, aby někdo po tom, co si přečte můj článek řekl "páni" a aspoň dvě tři minutky popřemýšlel o tom, co jsem napsala. Proto dnes pozornost neupřeme na mě, ale na moje fotky, které Vám v dnešním postu přináším.
Jak někteří z Vás možná ví, tak se nedaleko mé vesnice koná rok co rok folklorní festival Liptálské slavnosti. A jako každý rok jsem na něj zavítala, abych načerpala inspiraci, pozitivní energii, popovídala si s cizinci a samozřejmě nafotila nějaké ty fotky.
Polsko |
USA |
Mexiko |
Chorvatsko |
Slovensko |
Super "dobyvatelská" fotka z pódia. Je úžasné, jakou energii (nejen) tento člověk vyzařoval :)
Indonésie |
Tyto holčiny prostě měly svoje kouzlo. Vyzařovaly takovou energií a všechny k sobě tak přitahovaly, že to snad ani nebylo možné. Vůbec bylo zajímavé sledovat, jak se každá národnost liší - nejen kroji, ale i chováním. Někdo byl prostě strašně sympatický a každý chtěl vedle něj být, no u někoho jste si spíš představovali, jak trpí na poli. Všimněte si ale, že to tak funguje i v běžném životě. Vedle někoho být chcete a chcete s ním prostě trávit co nejvíce času a někdo z vás energii doslova vysává (ale o tom jindy v jiném článku, který už pro Vás chystám).
Nový Zéland. Tento chlapík si získal mnohá srdce. Asi uprostřed vystoupení mu přiběhlo na pódium malé dítě. Nejen, že ho zapojil do svojeho výstupu (dobře, jenom mu drželo jeho hůl), ale dokonce s ním i mluvil - česky. Tím si cizinec srdce "domorodců" vždy získá, sami to znáte. Když se cizinec snaží mluvit vaší řečí, přijde Vám to prostě milé a hned se na něj díváte jinýma očima. Čím ale tento Novozélaňďan všechny naprosto odrovnal, tak tím, že po konci představení, ještě jednou vystoupil na jeviště a zazpíval "Jsem svůj" od Karla Gotta!
Jak jste si asi všimli vůbec první fotky tohoto článku, tak se mi s ním podařilo vyfotit. Bylo to docela zajímavé. Všichni byli samozřejmě po výstupu celí spocení a na sobě měli jenom korálky a spodní prádlo (což bylo sice mírně nechutné, nadruhou stranu...)
Vůbec nejstarší soubor přijel z USA. Jeden člen měl dokonce 78 a přesto si s chutí s ostatními zastepoval. Step miluju, mnohým příjde poněkud tupý a primitivní, ale jako každý tanec má prostě svoje kouzlo, které ne každý dokáže ocenit.
Doufám, že se Vám fotky líbily a patřičně Vás navnadily se na nějakou podobnou akci podívat. Zatím se mějte krásně a užívejte posledních prázdninových dnů :)
PS: Věřili by jste tomu, že už je to měsíc od založení blogu? Ani jsem nepočítala s tím, že by mi to mělo tak "dlouho" vydržet :)
1 comments
Krásný článek! Ty fotky jsou opravdu silné, strašně se mi líbí, jak se ti lidé usmívají, dodává to strašně velkou pozitivní energii :) Moc hezky fotíš!
OdpovědětVymazatblog-by-nicole.blogspot.cz