Konečně se počasí zklidnilo a já mohla vytáhnout ze skříně moji milovanou černou. Hodně lidí říká, že je na mě černá barva moc ostrá a měla bych volit méně ostré barvy, no nezlobte se na mě, ale černá podle mě sluší každému. Nebo tím jenom omlouvám to, že černou miluji až příliš na to, abych ji bezmilosti vyházela z mého šatníku hh.
Vlastně jsem ani nepočítala s tím, že bych se měla fotit. Prostě jsem se oblékla bez jakýchkoliv delších příprav. Když jsem otevřela dveře, kde na mě čekala Anet s foťákem v ruce, tak jsem ale trochu (hodně) zaváhala. Opravdu vám chci ukázat můj civil, jak chodím oblékaná, když nepočítám s tím, že by mě někdo mohl vidět? A proč ne, řekla jsem si. Přece jenom v blogovém světě se všichni tváří, jako by tak chodili bežně. No věřte - nechodí. Proč si teda hrát na bůh ví co. Na jednu stranu může být inspirující, když vidíte, jak někdo chodí bez toho, aniž by čekal nějakou pozornost od ostatních. 

Košili jsem našla dneska ráno, když jsem dělala pořádek ve skříni - vážně, udělejte si ho, zjistíte, že  dobrou třetinu oblečení nenosíte (a tím pádem ji můžete vyhodit, aby jste si udělali místo pro další novou třetinu) a o další třetině oblečení ani nevíte, že ji máte - a to nastává období, kdy nosíte právě tuhle zapomenutou třetinu. Co vám budu nalhávat - žádná značka to není, koupila jsem ji v secondhandu a nemá na sobě ani lísteček, takže jaké značky je, vám opravdu neřeknu. Je jednoduchého střihu, s decentními proužky, kterých si na první pohled ani nevšimnete.